Dnes už vím jak reagovat na strach, úzkost, beznaděj a ponižování. Moje dcera trpěla psychickými problémy. S mojí pomocí se uzdravila. Teď je z ní žena plná energie, optimismu, která miluje život. Stará se o svého malého synka a učí ho, jak se mají lidé k sobě chovat.

Dcera si dříve nevěřila, byla vystrašena, nedokázala se vzepřít člověku, který jí ubližoval. Protože jsem s ní prožila její stavy úzkosti a beznaděje, v které se ocitla, vím, jak se tito lidé cítí a co prožívají.

Byla jsem si jistá, že už mne v životě nic nepřekvapí. Jo to jsem tvrdě narazila.
Moje dcera se psychicky zhroutila.

Snažila jsem se dceři pomoct, jak nejlépe jsem uměla. Říkala jsem si:“ Přece to nevzdám!“ Bylo to náročné období a chvílemi jsem váhala, jestli to zvládnu. Abych jí dokázala pomoct, potřeboval jsem vědět, co prožívá, jak se cítí a co bylo příčinou jejího vyčerpání. Trpěla stavy úzkosti, strachem, smutkem a zoufalstvím.

Stalo se to v době, kdy vypukl COVID a všichni lidé byli vyděšení. Těžko jsem sháněla lékařskou pomoc, všichni odborníci měli plno. Nezbylo mi nic jiného, než se spoléhat na svou intuici. Nakonec se podařilo psychiatra najít. Poprvé, v rychlosti jsem se dozvěděla, co je to deprese. Abych studovala nějaké materiály, nebyl čas, musela jsem se věnovat dceři.

Když dcera konečně začala mluvit, pozorně jsem jen naslouchala, abych zjistila, co ji trápí. Věděla jsem, že potřebuje někoho, komu se může svěřit a vypovídat. A to je pro začátek to nejdůležitější, co jsem mohla pro ni udělat. Potřebovala cítit důvěru, zájem a vědět, že jsem tady pro ni.

Po dobu 6 ti dnů, než zabraly léky, jsem toho moc nenaspala. Dcera se bála, byla vyděšena, trpěla depresemi. Zůstala jsem s ní doma. Byl to úvazek na 24 hodin denně. Snažila jsem se ji zabavit, tak aby svou pozornost obrátila jiným směrem. Hodně jsem jí četla, povídali jsme si. Postupně když jsem věděla, že mne začíná vnímat, jsme sedávaly venku na lavičce. Bylo jaro a venku bylo příjemně.

Ne nadarmo se říká, že lékař lečí a příroda uzdravuje. Pozorovaly stromy, jak se jim třepetají lístky, objevovaly první jarní kytičky a cítili příjemnou vůní petrklíčů. Chodily jsme na krátké procházky. Pomalu a trpělivě jsem ji stále opakovala, že je s námi v bezpečí a nemá se čeho bát.

Snažila, jsem jí nastavit pravidelný denní režim. Udělat z toho koloběh (rutinu). Protože opakovaná činnost zaměstnává mozek. Hlavně jsem jí k ničemu nenutila. Postupně jsem zařazovala činnosti, které dříve dělala automaticky. Vzpomínala jsem, co měla v dětství nejraději, a tyto činnosti jsme dělaly.

A tak jsme statečně bojovaly spolu. Jsem vděčná za tuto životní zkušenost. Poslouchala jsem svoje srdce a nechala se vést. Dcera se uzdravila, chodí do práce a dělá, co ji baví. Zase má jiskřičky v očích, tak jako dřív. Dokázala se vzepřít člověku, který si ji nezasloužil.

Chtěla bych svým příběhem inspirovat lidi, podpořit je a dodat odvahu. Protože nejlépe pochopíš člověka až tehdy, když s ním zažiješ jeho bolest.

Mám ráda život a mou vášní je pomáhat dospělým i dětem, kteří prožívají těžké období. Bojují s psychickými problémy jako je úzkost, strach, nebo ponižování. Protože jsem zažila podobnou situaci, v které se ocitla moje dcera, vím, jak se tito lidé cítí a co prožívají.

A co mi tato životní zkušenost dala?

Především trpělivost a dobrou radu do života. „Naslouchej a pak porozumíš“.

I kdyby tento příběh pomohl jen jedinému člověku, řeknu si, mělo to smysl. Přála bych si dát naději a odvahu někomu, kdo se ocitl v podobné situaci.

Kdo jsem:
Specializuji se na pomoc lidem, kteří zažívají strach, úzkost a deprese. Učím je pracovat s podvědomím a myšlenkami tak, aby našli ve své duši klid.

Díky svojí zkušenosti předávám dospělých i dětem svoje rady pomocí internetu. Už na své problémy nebudete sami. Podrobný a přehledný návod jak na to se dozvíte v eBlooku-Jak zvládnout psychické problémy a pomoci sobě, nebo blízkému člověku.