Umíte si říct o pomoc?

Umíte si říct o pomoc?

Konečně  i mě došlo, že je čas na změnu.  Dříve jsem lítala sem a tam, jak postřelená laň. Takhle to dál nejde! Byla jsem unavená, bez energie a úsměv nikde. Což takhle říct si pomoct? Když se nad tím teď zamyslím, řeknu si, škoda, že mě to nenapadlo dřív. 

Teď si život dokážu užívat. A víte proč? Protože jsem se naučila, jak si říct o pomoc. Mám pro sebe více času, který mohu využít na to, co mě baví a z čeho mám radost.

Myslela jsem si, že jako vzorná matka a babička musím stihnout vše, co se ode mě očekává.

Bylo mi trapně, říkat si o pomoc. Myslela jsem si, že vše zvládnu sama. Nikoho jsem nechtěla otravovat a měla strach z odmítnutí. Byla jsem zoufalá z toho, že nic nestíhám. Cítila jsem se jak uštvané zvíře. Čekala jsem, že to snad někoho napadne a pomůže mi.

Zkuste si odpovědět na tyto otázky. Jsou Vám nějak povědomé?  

1. Také se Vám zdá, že se s Vámi točí svět? 
2. Připadáte si jak myš v kolečku, která se nemůže zastavit?
3. Přežíváte silou vůle?
4. Jedete na doraz?
5. Jste unavení?

Možná je na čase zvolnit, tělo Vám dává jemné signály a Vy je stále ignorujete? Poslouchejte své tělo – zastavte se!

Nemoc

Najednou se stane, že onemocníte. Prostě tělo vypoví službu. Má právě všeho dost a Vy jste ho neposlechli.

Zdraví

Je na čase si uvědomit, že potřebujete zastavit, nejste stroj. I Vaše tělo potřebuje zvolnit, dopřát si odpočinek, relax.

Tělo se Vám odmění.

Pak budete mít dostatek energie a elánu na vše, co si budete přát.

A Vy si řeknete: “Jak to mám udělat, kde vzít čas pro sebe, když nestíhám?“

• naučte se říct o pomoc
• začněte delegovat svoji práci na ostatní členy rodiny
• zůstane Vám víc času pro sebe, svůj čas si naplánujte
• užijete si ušetřený čas s ostatními členy rodiny a budete všichni spokojení

Jsem pracující maminka, babička, teta a kamarádka. Jedu na 120 % a jsem šťastná, jak vše zvládám. Vařím pro všechny členy rodiny, peru, uklízím. Ve volné chvilce se věnuji zahrádce a mám radost z toho, co jsem vypěstovala. I když můj sortiment na zahrádce je žalostně chudý, jsem šťastná a vděčná za vše, co mi vyroste.

Můj čas kdy si v klidu užívám na zahrádce, je omezený.

A teď zjistím, že najednou nestíhám. Panebože, za chvíli přijedou děti i s vnoučaty a já mám děsný skluz. Odhodím motyku, hrábě a spěchám uvařit v naději, že snad nic nepokazím a bude to k jídlu. No uznejte, přece nechci mít ostudu, jsem přece dokonalá babička, co vše zvládne.      

S vyplazeným jazykem a únavou jsem ráda, že jsem dokázala nasytit tolik hladových krků. Večer poklidím, ať se všichni cítí spokojení a je zas hezký další den. Konečně kolem půlnoci se plížím do postele a padám únavou. Svalím se jako pytel brambor.

Ještě než usnu, si vytvořím duchovní plán na zítřek – co vše prostě musím udělat. To aby mi to šlo vše skvěle. Plán je plán a tak se ho držím zuby nehty. Jedu prostě svůj kolotoč a nemůžu vystoupit.

A tak se mi jednoho dne stalo, že mi tělo vypovědělo službu. Přece nepojede na plný plyn, když nemá palivo.

A teď Vám povím můj krátký příběh, který mi konečně ukázal, že vše jde dělat jinak a lépe.

Najednou zjistím, že se prostě nehnu a ležím jak lazar v posteli 4 týdny. Chytla jsem COVID, průjem, horečku, nemůžu polykat. Připadám si jak v posledním tažení. Moje cesta každý den je postel a WC – víc nezvládnu. Jsem ráda, že popadám dech.

A teď si uvědomím, že nemoc mne zastavila a svět jede dál. Ono se to nezblázní. Část mých domácích prací přebírá dcera a zbytek manžel. Vaří mi čaje a uznale nahlíží, jak mi je a jestli budu někdy fungovat tak jako dřív. Ležím jak LAZAR.

Tak si říkám, že tohle se asi muselo stát. Užívám si vzácných chvilek v posteli. Konečně se někdo postará o mě. Nejsem schopna – mám neschopenku.

A tak si slibuji, že až se postavím na nohy, bude vše jinak. Začnu se šetřit, nejsem robot. Řeknu si o pomoc. Budu delegovat svoji práci, mezi ostatní členy rodiny, protože jsem zjistila, že to jde. Už nebudu nic zvládat sama. Jednak si to zasloužím a pak mám také nějaký věk, musím se šetřit.

Hlavně si udělám radost a vyrazím do obchodu. Koupit si nějaký nový hadřík, jen tak pro radost. Na stůl dám krásnou kytku a budu se usmívat, protože vím, že se na ostatní mohu spolehnout. Každý den udělám něco pro sebe. Najdu si chvilku a zacvičím si, zajdu si na procházku. A hlavně, budu se držet svého NOVÉHO PLÁNU.

Protože když budu zdravá a spokojena, bude spokojena i celá moje rodina. Konečně jsem se naučila a dovolila si požádat o pomoc. A teď jsem si uspořádala život trochu jinak a cítím se lépe.

Zde máte pár jednoduchých tipů jak na to:

• když si o pomoc neřeknete, nedočkáte se jí
• nikdo Vám nedokáže číst myšlenky
• řekněte konkrétně, s čím potřebujete pomoct
• nebojte se, požádat o pomoc
• vysvětlete konkrétně, jak si pomoc představujete
• získáte víc času pro sebe i svou rodinu
• lépe si zorganizujete čas a Vy budete mít hodně energie
• budete dělat to, co Vás baví, život si užijete

A jak to máte Vy?

Dokážete se zastavit, požádat o pomoc, když nestíháte, nebo běháte jak myš v kolečku a čekáte, kdy Vám dojde dech?

[fb_tlacitka]

Pokud se Vám článek líbil můžete jej okomentovat nebo sdílet: www.facebook.com/zivotjepohoda/